Mýty
a fakta

Myslivost se v České republice od 60. let minulého století nezměnila, ale klima ano. Lesy čelí kalamitám a je potřeba je obnovovat. Bohužel stavy zvěře neumožňují na mnoha místech přirozenou obnovu lesa a péče o les je o to nákladnější. Louky jsou rozrývány stády divočáků a celkové škody jdou do miliard. Kolem připravované změny mysliveckého zákona panuje mnoho mýtů a polopravd. Není to ale záležitost jen této poslední novely, tyto “argumenty” zaznívají mediálním prostorem dlouhodobě a jsou stále stejné.

Účelem této sekce webu je na některé hlavní mýty reagovat a nabídnout na ně pohled založený na faktech, nikoli pouhém neobjektivním tvrzení a strašení veřejnosti. Naším cílem je především věcná a konstruktivní diskuze, přijetí moderního zákona, modernizace myslivosti a zlepšení jejího společenského postavení. Přijetí novely zákona o myslivosti považujeme za nezbytný předpoklad pro vytvoření platformy, která do budoucna pomůže v každodenním životě nalézt dohodu především mezi lesníky, zemědělci a myslivci, kteří všichni mají zásadní vliv na formování české krajiny.

V této sekci budou postupně přibývat články reagující na jednotlivé hlavní mýty.

Způsobí novela likvidaci lidové myslivosti?
Zahraniční příklady ukazují opak.

Dle ČMMJ povede snížení minimální výměry k ohrožení lidové myslivosti: ČMMJ uvádí, že dnešní aktuálně platná minimální výměra honitby je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře. Snížení výměry honitby navrhované novelou (z dnešních 500 ha na 250 ha) dle ČMMJ povedou ke (i) značnému zatížení státní správy, (ii) v řadě oblastí ochromí možnost odlovu zvěře na dlouhá období, (iii) mohou zapříčinit další pokles myslivecké základny v ČR. Právě strašení tím, že dojde k ohrožení lidové myslivosti a snížení počtu myslivců je jedním z klíčových důvodů, proč ČMMJ novele oponuje.

Reálným důsledkem snížení minimální výměry honiteb nebude náhlý velkoplošných rozpad stávajících honiteb: Mít vlastní honitbu přináší i spoustu administrativních povinností, a proto nelze čekat, že by došlo k masovému zakládání nových honiteb. Reálně budou nové honitby vznikat zejména tam, kde budou stavy zvěře ve velké nerovnováze s požadavky vlastníků a myslivci nebudou ochotni přistoupit na úpravu plánů lovu, nebo ve sdružení nebudou dobré mezilidské vztahy. Jednalo by se především o honitby, kde dosud myslivecká sdružení zneužívala pozice síly proto, aby znemožnila malým a středním vlastníkům a uživatelům pozemků v honitbě reálně ovlivňovat výši odlovu.

Pokud povede zmenšení minimální výměry honitby ke vzniku více honiteb, pak zákonitě vznikne více mysliveckých spolků, které budou tyto nové honitby užívat.

Honitby jsou v praxi výrazně větší, než je minimální výměra: Minimální výměra honiteb je pouze nejmenší rozloha, jakou honitba může mít. V praxi je však drtivá většina honiteb výrazně větší. V České republice je nyní průměrná velikost honitby necelých 1200 ha (tzn. více než 2x větší než minimální výměra). I po zmenšení na 250 ha by pořád minimální výměra honiteb byla výrazně větší než v sousedních zemích – v Rakousku je minimální výměra honiteb 115 ha a v Německu dokonce pouhých 75 ha. Podobně jako v ČR i v Rakousku a Německu je ale v praxi průměrná výměra honiteb výrazně větší než ta minimální – v Rakousku cca 1100 ha a v Německu cca 300 ha. Kdyby k masovému snižování výměr honiteb mělo dojít, už k němu dávno došlo.

Menší minimální výměra honiteb neznamená ochromení odlovu zvěře, v sousedních zemích i s nižší minimální výměrou honiteb se loví výrazně více: Rakousko a Německo, kde je zakotvená výrazně menší minimální výměra vykazují daleko vyšší počty odlovené zvěře. To však není způsobené velikostí honiteb, ale především způsobem stanovování plánů lovu, které se řídí zejména tím, jaký vliv má zvěř na vývoj lesa v dané honitbě. Tvrzení, že zmenšení minimální výměry honiteb způsobí ochromení lovu, je tedy silně zavádějící.

Zatímco u nás počet myslivců setrvale klesá, v sousedních zemích roste: Přestože nejsou v současnosti k dispozici úplně přesná data odhaduje se, že od první poloviny 90.let došlo v České republice k výraznému poklesu počtu myslivců z cca 115 000 na současných cca 65 000 myslivců. Je tedy zřejmé, že v současném systému dochází u nás k výraznému propadu počtu myslivců. Opakovaná tvrzení ČMMJ, že právě projednávaná novela povede k poklesu počtu myslivců, je tedy silně zavádějící. K tomuto poklesu dochází již nyní a v mnoha případech je tento „odliv myslivců“ způsobený právě rigidností mysliveckých sdružení, neochotou přijímat mladší členy a případně měnit svoje zažité postupy v péči o zvěř.

U našich západních sousedů naopak počet myslivců roste. Zatímco u nás se počet myslivců od první poloviny 90. let propadl o více než třetinu v Německu za stejnou dobu o třetinu narostl. Nechceme tvrdit, že je to způsobeno právě malou minimální výměrou honiteb (v Německu 75 ha), faktorů bude určitě řada, každopádně je zřejmé, že snížení minimální výměry honiteb samo o sobě k propadu počtu myslivců a tím „likvidaci lidové myslivosti“ nepovede. Naopak se může otevřít prostor pro myslivce, kteří nenašli svoje místo v nynějších mysliveckých sdruženích

1 D.Vaca, Myslivecká statistika za období 2022/2023, dostupné online: https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/myslivecka-statistika-za-obdobi-2022-2023

2 M.Vodňanský, Proč je lov srnčí zvěře v Německu a v Rakousku podstatně vyšší než v České republice? (Myslivost 12/2022), dostupné online: https://myslivost.cz/Casopis-Myslivost/MYSLIVOST-Straz-myslivosti/2022/Prosinec-2022/Proc-je-lov-srnci-zvere-v-Nemecku-a-v-Rakousku-pod

3 D.Vaca, Česká republika – Ostrůvek ve střední Evropě, kde ubývá myslivců, Svět Myslivosti 4/2024

Škody způsobené zvěří: opravdu “jen” desítky milionů?
Reálně miliardy Kč ročně.

ČMMJ tvrdí, že škody jsou desítky milionů: Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty („ČMMJ“) dlouhodobě uvádí, že škody zvěří jsou ročně v řádu desítek milionů korun (viz např. zde a zde).

Přitom argumentují buď výší škod uplatněnou společností Lesy ČR, popř. výstupy Českého statistického úřadu (ČSÚ), kde se skutečně uvádí částky kolem 40-50 milionů Kč ročně. Oba tyto zdroje ovšem uvádí jen vlastníky uplatněné náhrady, za zvěří způsobené škody, které byli schopni vlastníci po myslivcích vymoci. 

Uplatněný je jen zlomek nároků na úhradu celkových škod: V praxi ale řada vlastníků své škody vůbec není schopna na myslivcích uplatnit.  Jak evidence škod, tak jejich uplatňování a vymáhání náhrady škod stojí hodně času, úsilí i finančních nákladů na posudky a soudní znalce, přitom výsledek je značně nejistý a často končí mnohaletými soudními spory. Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním to už ani znova nezkouší, případně občas dochází k neoficiálnímu vyrovnání třeba ve zvěřině. Proto škody oficiálně uplatněné podle vyhlášky č. 55/1999 jsou jen malým zlomkem celkových škod způsobených zvěří. Ani samotná právní úprava škod není dokonalá. Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích neumožňuje vyčíslit některé typy škod (úplné spasení jedinců přirozené obnovy, pokles biodiverzity vlivem úplné likvidace vybrané dřeviny zvěří – často např. jedle). Vlastníci lesů s vlastními honitbami, ve kterých myslivecky hospodaří ve vlastní režii, v praxi nevěnují příliš úsilí do vyčíslování škod zvěří, aby je mohli uplatňovat sami na sobě. Čas i prostředky je daleko efektivnější vložit do navýšení odlovu.

Renomované instituce ale i odborníci vyčíslují škody na miliardy ročně:

Co tedy o škodách zvěří říkají jiné zdroje?

Aleš Erber ve studii z r. 2019 (dostupné zde: Analýza škod zvěří a nákladů na ochranu lesů proti škodám zvěří) odhadl škody zvěří jen na lesních porostech výpočtem z výsledků národní inventarizace lesů (NIL), výročních zpráv LČR a Zpráv o stavu lesů MZe na 4,9 miliardy Kč/rok. V to jsou zahrnuty škody ze zbytečně (v podstatě zvěří vynucených) vynaložených nákladů na umělou obnovu lesa (1,3 mld Kč) a náklady na ochranu kultur proti škodám zvěří (0,7 mld Kč).

MZe v tiskové zprávě z 5. 6. 2024 (dostupné zde: Horší než kůrovec. Přemnožená zvěř poškodí třetinu mladých lesů, za 10 let jsou škody minimálně 25 miliard korun) uvádí škody ve výši v průměru 2,5 mld Kč ročně. Tuto částku vypočítali ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) z výsledků NIL. Uvedená částka 2,5 mld Kč zahrnuje 1,45 mld Kč nákladů na ochranu lesa proti zvěři, nejsou zde ovšem zahrnuty náklady na vynucenou umělou obnovu lesa,ani škody zničením semenáčků okusem zvěří. Zdroj ve zprávě dodává, že reálná výše škod bude „zřejmě ještě výrazně vyšší“.

MZe má rovněž k dispozici jím zadanou a mnohem lépe vypovídající studii provedenou Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL, 2020), která zahrnuje i škody ze zničení semenáčků na základě vyhodnocení stovek kontrolních a srovnávacích ploch po celé ČR. Tato studie vyčíslila průměrné roční škody způsobené zvěří na lesích na 3,3 až 3,5 mld Kč/rok. K tomu autoři přičítají ještě  škody v zemědělství ve výši 1,5 až 2,0 mld Kč. Škody zvěří na lesích, ale i v zemědělství podle této studie dosahují ročně 4,8 až 5,5 mld. Kč/rok. Souhrnná výše škod, kterou zvěř v ČR působí na lesích (včetně nákladů na ochranu lesa proti škodám zvěří), v zemědělství, ale i v dopravě se ročně pohybuje kolem 7 mld. Kč. (Turek, 2022).

„Ekologická“ škoda je nezměrná: Hlavní problém v praxi není, kolik stromků zvěř okouše nebo zcela spase, ale kolik zůstane těch, které nepoškodí a jaká je jejich druhová skladba Jak známo, zvěř okusuje především dřeviny, kterých je v daném lese málo. Na většině území České republiky, kde dosud převládal smrk, jsou tak poškozovány především listnáče a jedle. Poškození je často takové, že mimo oplocené plochy nemají tyto dřeviny reálnou šanci odrůst v takovém množství, aby nová generace lesa byla výrazně pestřejší. Na mnoha místech České republiky proto snahy o dosažení pestřejších lesů dlouhodobě končí v žaludcích přemnožené zvěře. Tím, že negativní vliv zvěře je dlouhodobý, ztrácíme drahocenný čas na adaptaci našich lesů na měnící se klima. Naše lesy jsou tak do budoucna mnohem náchylnější ke kalamitám a ztěží budou plnit všechny ekosystémové služby, které od nich jako společnost budeme potřebovat (vedle produkce dřeva zejm. ochrana půd, klimatická funkce, zachycování vody, poutání uhlíku a rekreační funkce).

Reálné dopady vlivu zvěře na les nelze vyhláškou 55/1999 Sb. komplexně podchytit. Zásadní je především přirozená obnova lesa, která v případě většiny listnatých dřevin a jedle na části České republiky mimo oplocenky vůbec nevzniká. Je totiž spasena hned v okamžiku své iniciace a po jejím spasení nic nezbyde, nelze tedy prokázat, že zde něco rostlo a  došlo ke škodě. Pokud si tedy uvědomíme, že přírodní sukcese (tj. samovolná obnova lesa) v České republice  prokazatelně vede k lesu s převahou dubů, buků, jedle atd. a zároveň roční náklady na pěstební činnost v ČR se pohybují kolem 10 mld. Kč, je jasné  v jakých řádech se skutečně pohybuje negativní ekologický i ekonomický vliv zvěře na lesní ekosystémy. Důkazy o tom, že potenciál přirozené obnovy v našich lesích je obrovský, lze najít v závěrečné zprávě z “Vyhodnocení kontrolních a srovnávacích ploch v ČR v letech 2013 – 2022” zpracovanou ÚHÚL, která říká, že:

  • Okus eliminoval na jednotlivých plochách KSP v ČR 13 % druhů dřevin.
  • Celkově zvěř v ČR zcela zničila v průměru 15 % stromků.
  • Velká část stromků, která přežila, navíc trpí poškozením a ztrátou přírůstu.
  • Rozdíl ve výšce stromků v oplocení a mimo něj dosahoval v průměru 28 %. (přičemž kritická míra je 25 %)
  • Statisticky významný rozdíl ve výšce stromků byl zjištěn u 83 % častěji zastoupených druhů dřevin.
  • 38 % hospodářsky významných druhů dřevin (JD, BK a DB) v ČR je nepřiměřeně poškozeno okusem zvěří.
  • Nadměrné poškození lesa zvěří se vyskytovalo na většině zkoumaných lokalitách.

Shrnující tabulka: Nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard ročně

Tabulka níže shrnuje výsledky dostupných zdrojů, které vyčíslují škody způsobené spárkatou zvěří. Přestože se jednotlivé zdroje v dílčích parametrech výpočtu a vstupních datech liší, jedno je jasné – celkové škody způsobené spárkatou zvěří dosahují ročně nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard korun.

Mýty a fakta

Myslivost se v České republice od 60. let minulého století nezměnila, ale klima ano. Lesy čelí kalamitám a je potřeba je obnovovat. Bohužel stavy zvěře neumožňují na mnoha místech přirozenou obnovu lesa a péče o les je o to nákladnější. Louky jsou rozrývány stády divočáků a celkové škody jdou do miliard. Kolem připravované změny mysliveckého zákona panuje mnoho mýtů a polopravd. Není to ale záležitost jen této poslední novely, tyto “argumenty” zaznívají mediálním prostorem dlouhodobě a jsou stále stejné.

Účelem této sekce webu je na některé hlavní mýty reagovat a nabídnout na ně pohled založený na faktech, nikoli pouhém neobjektivním tvrzení a strašení veřejnosti. Naším cílem je především věcná a konstruktivní diskuze, přijetí moderního zákona, modernizace myslivosti a zlepšení jejího společenského postavení. Přijetí novely zákona o myslivosti považujeme za nezbytný předpoklad pro vytvoření platformy, která do budoucna pomůže v každodenním životě nalézt dohodu především mezi lesníky, zemědělci a myslivci, kteří všichni mají zásadní vliv na formování české krajiny.

V této sekci budou postupně přibývat články reagující na jednotlivé hlavní mýty.

Způsobí novela likvidaci lidové myslivosti?
Zahraniční příklady ukazují opak.

Dle ČMMJ povede snížení minimální výměry k ohrožení lidové myslivosti: ČMMJ uvádí, že dnešní aktuálně platná minimální výměra honitby je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře. Snížení výměry honitby navrhované novelou (z dnešních 500 ha na 250 ha) dle ČMMJ povedou ke (i) značnému zatížení státní správy, (ii) v řadě oblastí ochromí možnost odlovu zvěře na dlouhá období, (iii) mohou zapříčinit další pokles myslivecké základny v ČR. Právě strašení tím, že dojde k ohrožení lidové myslivosti a snížení počtu myslivců je jedním z klíčových důvodů, proč ČMMJ novele oponuje.

Reálným důsledkem snížení minimální výměry honiteb nebude náhlý velkoplošných rozpad stávajících honiteb: Mít vlastní honitbu přináší i spoustu administrativních povinností, a proto nelze čekat, že by došlo k masovému zakládání nových honiteb. Reálně budou nové honitby vznikat zejména tam, kde budou stavy zvěře ve velké nerovnováze s požadavky vlastníků a myslivci nebudou ochotni přistoupit na úpravu plánů lovu, nebo ve sdružení nebudou dobré mezilidské vztahy. Jednalo by se především o honitby, kde dosud myslivecká sdružení zneužívala pozice síly proto, aby znemožnila malým a středním vlastníkům a uživatelům pozemků v honitbě reálně ovlivňovat výši odlovu.

Pokud povede zmenšení minimální výměry honitby ke vzniku více honiteb, pak zákonitě vznikne více mysliveckých spolků, které budou tyto nové honitby užívat.

Honitby jsou v praxi výrazně větší, než je minimální výměra: Minimální výměra honiteb je pouze nejmenší rozloha, jakou honitba může mít. V praxi je však drtivá většina honiteb výrazně větší. V České republice je nyní průměrná velikost honitby necelých 1200 ha (tzn. více než 2x větší než minimální výměra). I po zmenšení na 250 ha by pořád minimální výměra honiteb byla výrazně větší než v sousedních zemích – v Rakousku je minimální výměra honiteb 115 ha a v Německu dokonce pouhých 75 ha. Podobně jako v ČR i v Rakousku a Německu je ale v praxi průměrná výměra honiteb výrazně větší než ta minimální – v Rakousku cca 1100 ha a v Německu cca 300 ha. Kdyby k masovému snižování výměr honiteb mělo dojít, už k němu dávno došlo.

Menší minimální výměra honiteb neznamená ochromení odlovu zvěře, v sousedních zemích i s nižší minimální výměrou honiteb se loví výrazně více: Rakousko a Německo, kde je zakotvená výrazně menší minimální výměra vykazují daleko vyšší počty odlovené zvěře. To však není způsobené velikostí honiteb, ale především způsobem stanovování plánů lovu, které se řídí zejména tím, jaký vliv má zvěř na vývoj lesa v dané honitbě. Tvrzení, že zmenšení minimální výměry honiteb způsobí ochromení lovu, je tedy silně zavádějící.

Zatímco u nás počet myslivců setrvale klesá, v sousedních zemích roste: Přestože nejsou v současnosti k dispozici úplně přesná data odhaduje se, že od první poloviny 90.let došlo v České republice k výraznému poklesu počtu myslivců z cca 115 000 na současných cca 65 000 myslivců. Je tedy zřejmé, že v současném systému dochází u nás k výraznému propadu počtu myslivců. Opakovaná tvrzení ČMMJ, že právě projednávaná novela povede k poklesu počtu myslivců, je tedy silně zavádějící. K tomuto poklesu dochází již nyní a v mnoha případech je tento „odliv myslivců“ způsobený právě rigidností mysliveckých sdružení, neochotou přijímat mladší členy a případně měnit svoje zažité postupy v péči o zvěř.

U našich západních sousedů naopak počet myslivců roste. Zatímco u nás se počet myslivců od první poloviny 90. let propadl o více než třetinu v Německu za stejnou dobu o třetinu narostl. Nechceme tvrdit, že je to způsobeno právě malou minimální výměrou honiteb (v Německu 75 ha), faktorů bude určitě řada, každopádně je zřejmé, že snížení minimální výměry honiteb samo o sobě k propadu počtu myslivců a tím „likvidaci lidové myslivosti“ nepovede. Naopak se může otevřít prostor pro myslivce, kteří nenašli svoje místo v nynějších mysliveckých sdruženích

1 D.Vaca, Myslivecká statistika za období 2022/2023, dostupné online: https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/myslivecka-statistika-za-obdobi-2022-2023

2 M.Vodňanský, Proč je lov srnčí zvěře v Německu a v Rakousku podstatně vyšší než v České republice? (Myslivost 12/2022), dostupné online: https://myslivost.cz/Casopis-Myslivost/MYSLIVOST-Straz-myslivosti/2022/Prosinec-2022/Proc-je-lov-srnci-zvere-v-Nemecku-a-v-Rakousku-pod

3 D.Vaca, Česká republika – Ostrůvek ve střední Evropě, kde ubývá myslivců, Svět Myslivosti 4/2024

Škody způsobené zvěří: opravdu “jen” desítky milionů?
Reálně miliardy Kč ročně.

ČMMJ tvrdí, že škody jsou desítky milionů: Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty („ČMMJ“) dlouhodobě uvádí, že škody zvěří jsou ročně v řádu desítek milionů korun (viz např. zde a zde).

Přitom argumentují buď výší škod uplatněnou společností Lesy ČR, popř. výstupy Českého statistického úřadu (ČSÚ), kde se skutečně uvádí částky kolem 40-50 milionů Kč ročně. Oba tyto zdroje ovšem uvádí jen vlastníky uplatněné náhrady, za zvěří způsobené škody, které byli schopni vlastníci po myslivcích vymoci. 

Uplatněný je jen zlomek nároků na úhradu celkových škod: V praxi ale řada vlastníků své škody vůbec není schopna na myslivcích uplatnit.  Jak evidence škod, tak jejich uplatňování a vymáhání náhrady škod stojí hodně času, úsilí i finančních nákladů na posudky a soudní znalce, přitom výsledek je značně nejistý a často končí mnohaletými soudními spory. Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním to už ani znova nezkouší, případně občas dochází k neoficiálnímu vyrovnání třeba ve zvěřině. Proto škody oficiálně uplatněné podle vyhlášky č. 55/1999 jsou jen malým zlomkem celkových škod způsobených zvěří. Ani samotná právní úprava škod není dokonalá. Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích neumožňuje vyčíslit některé typy škod (úplné spasení jedinců přirozené obnovy, pokles biodiverzity vlivem úplné likvidace vybrané dřeviny zvěří – často např. jedle). Vlastníci lesů s vlastními honitbami, ve kterých myslivecky hospodaří ve vlastní režii, v praxi nevěnují příliš úsilí do vyčíslování škod zvěří, aby je mohli uplatňovat sami na sobě. Čas i prostředky je daleko efektivnější vložit do navýšení odlovu.

Renomované instituce ale i odborníci vyčíslují škody na miliardy ročně:

Co tedy o škodách zvěří říkají jiné zdroje?

Aleš Erber ve studii z r. 2019 (dostupné zde: Analýza škod zvěří a nákladů na ochranu lesů proti škodám zvěří) odhadl škody zvěří jen na lesních porostech výpočtem z výsledků národní inventarizace lesů (NIL), výročních zpráv LČR a Zpráv o stavu lesů MZe na 4,9 miliardy Kč/rok. V to jsou zahrnuty škody ze zbytečně (v podstatě zvěří vynucených) vynaložených nákladů na umělou obnovu lesa (1,3 mld Kč) a náklady na ochranu kultur proti škodám zvěří (0,7 mld Kč).

MZe v tiskové zprávě z 5. 6. 2024 (dostupné zde: Horší než kůrovec. Přemnožená zvěř poškodí třetinu mladých lesů, za 10 let jsou škody minimálně 25 miliard korun) uvádí škody ve výši v průměru 2,5 mld Kč ročně. Tuto částku vypočítali ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) z výsledků NIL. Uvedená částka 2,5 mld Kč zahrnuje 1,45 mld Kč nákladů na ochranu lesa proti zvěři, nejsou zde ovšem zahrnuty náklady na vynucenou umělou obnovu lesa,ani škody zničením semenáčků okusem zvěří. Zdroj ve zprávě dodává, že reálná výše škod bude „zřejmě ještě výrazně vyšší“.

MZe má rovněž k dispozici jím zadanou a mnohem lépe vypovídající studii provedenou Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL, 2020), která zahrnuje i škody ze zničení semenáčků na základě vyhodnocení stovek kontrolních a srovnávacích ploch po celé ČR. Tato studie vyčíslila průměrné roční škody způsobené zvěří na lesích na 3,3 až 3,5 mld Kč/rok. K tomu autoři přičítají ještě  škody v zemědělství ve výši 1,5 až 2,0 mld Kč. Škody zvěří na lesích, ale i v zemědělství podle této studie dosahují ročně 4,8 až 5,5 mld. Kč/rok. Souhrnná výše škod, kterou zvěř v ČR působí na lesích (včetně nákladů na ochranu lesa proti škodám zvěří), v zemědělství, ale i v dopravě se ročně pohybuje kolem 7 mld. Kč. (Turek, 2022).

„Ekologická“ škoda je nezměrná: Hlavní problém v praxi není, kolik stromků zvěř okouše nebo zcela spase, ale kolik zůstane těch, které nepoškodí a jaká je jejich druhová skladba Jak známo, zvěř okusuje především dřeviny, kterých je v daném lese málo. Na většině území České republiky, kde dosud převládal smrk, jsou tak poškozovány především listnáče a jedle. Poškození je často takové, že mimo oplocené plochy nemají tyto dřeviny reálnou šanci odrůst v takovém množství, aby nová generace lesa byla výrazně pestřejší. Na mnoha místech České republiky proto snahy o dosažení pestřejších lesů dlouhodobě končí v žaludcích přemnožené zvěře. Tím, že negativní vliv zvěře je dlouhodobý, ztrácíme drahocenný čas na adaptaci našich lesů na měnící se klima. Naše lesy jsou tak do budoucna mnohem náchylnější ke kalamitám a ztěží budou plnit všechny ekosystémové služby, které od nich jako společnost budeme potřebovat (vedle produkce dřeva zejm. ochrana půd, klimatická funkce, zachycování vody, poutání uhlíku a rekreační funkce).

Reálné dopady vlivu zvěře na les nelze vyhláškou 55/1999 Sb. komplexně podchytit. Zásadní je především přirozená obnova lesa, která v případě většiny listnatých dřevin a jedle na části České republiky mimo oplocenky vůbec nevzniká. Je totiž spasena hned v okamžiku své iniciace a po jejím spasení nic nezbyde, nelze tedy prokázat, že zde něco rostlo a  došlo ke škodě. Pokud si tedy uvědomíme, že přírodní sukcese (tj. samovolná obnova lesa) v České republice  prokazatelně vede k lesu s převahou dubů, buků, jedle atd. a zároveň roční náklady na pěstební činnost v ČR se pohybují kolem 10 mld. Kč, je jasné  v jakých řádech se skutečně pohybuje negativní ekologický i ekonomický vliv zvěře na lesní ekosystémy. Důkazy o tom, že potenciál přirozené obnovy v našich lesích je obrovský, lze najít v závěrečné zprávě z “Vyhodnocení kontrolních a srovnávacích ploch v ČR v letech 2013 – 2022” zpracovanou ÚHÚL, která říká, že:

  • Okus eliminoval na jednotlivých plochách KSP v ČR 13 % druhů dřevin.
  • Celkově zvěř v ČR zcela zničila v průměru 15 % stromků.
  • Velká část stromků, která přežila, navíc trpí poškozením a ztrátou přírůstu.
  • Rozdíl ve výšce stromků v oplocení a mimo něj dosahoval v průměru 28 %. (přičemž kritická míra je 25 %)
  • Statisticky významný rozdíl ve výšce stromků byl zjištěn u 83 % častěji zastoupených druhů dřevin.
  • 38 % hospodářsky významných druhů dřevin (JD, BK a DB) v ČR je nepřiměřeně poškozeno okusem zvěří.
  • Nadměrné poškození lesa zvěří se vyskytovalo na většině zkoumaných lokalitách.

Shrnující tabulka: Nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard ročně

Tabulka níže shrnuje výsledky dostupných zdrojů, které vyčíslují škody způsobené spárkatou zvěří. Přestože se jednotlivé zdroje v dílčích parametrech výpočtu a vstupních datech liší, jedno je jasné – celkové škody způsobené spárkatou zvěří dosahují ročně nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard korun.