Mýty
a fakta

Myslivost se v České republice od 60. let minulého století nezměnila, ale klima ano. Lesy čelí kalamitám a je potřeba je obnovovat. Bohužel stavy zvěře neumožňují na mnoha místech přirozenou obnovu lesa a péče o les je o to nákladnější. Louky jsou rozrývány stády divočáků a celkové škody jdou do miliard. Kolem připravované změny mysliveckého zákona panuje mnoho mýtů a polopravd. Není to ale záležitost jen této poslední novely, tyto “argumenty” zaznívají mediálním prostorem dlouhodobě a jsou stále stejné.

Účelem této sekce webu je na některé hlavní mýty reagovat a nabídnout na ně pohled založený na faktech, nikoli pouhém neobjektivním tvrzení a strašení veřejnosti. Naším cílem je především věcná a konstruktivní diskuze, přijetí moderního zákona, modernizace myslivosti a zlepšení jejího společenského postavení. Přijetí novely zákona o myslivosti považujeme za nezbytný předpoklad pro vytvoření platformy, která do budoucna pomůže v každodenním životě nalézt dohodu především mezi lesníky, zemědělci a myslivci, kteří všichni mají zásadní vliv na formování české krajiny.

V této sekci budou postupně přibývat články reagující na jednotlivé hlavní mýty.

Způsobí novela likvidaci lidové myslivosti?
Zahraniční příklady ukazují opak.

Dle ČMMJ povede snížení minimální výměry k ohrožení lidové myslivosti: ČMMJ uvádí, že dnešní aktuálně platná minimální výměra honitby je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře. Snížení výměry honitby navrhované novelou (z dnešních 500 ha na 250 ha) dle ČMMJ povedou ke (i) značnému zatížení státní správy, (ii) v řadě oblastí ochromí možnost odlovu zvěře na dlouhá období, (iii) mohou zapříčinit další pokles myslivecké základny v ČR. Právě strašení tím, že dojde k ohrožení lidové myslivosti a snížení počtu myslivců je jedním z klíčových důvodů, proč ČMMJ novele oponuje.

Reálným důsledkem snížení minimální výměry honiteb nebude náhlý velkoplošných rozpad stávajících honiteb: Mít vlastní honitbu přináší i spoustu administrativních povinností, a proto nelze čekat, že by došlo k masovému zakládání nových honiteb. Reálně budou nové honitby vznikat zejména tam, kde budou stavy zvěře ve velké nerovnováze s požadavky vlastníků a myslivci nebudou ochotni přistoupit na úpravu plánů lovu, nebo ve sdružení nebudou dobré mezilidské vztahy. Jednalo by se především o honitby, kde dosud myslivecká sdružení zneužívala pozice síly proto, aby znemožnila malým a středním vlastníkům a uživatelům pozemků v honitbě reálně ovlivňovat výši odlovu.

Pokud povede zmenšení minimální výměry honitby ke vzniku více honiteb, pak zákonitě vznikne více mysliveckých spolků, které budou tyto nové honitby užívat.

Honitby jsou v praxi výrazně větší, než je minimální výměra: Minimální výměra honiteb je pouze nejmenší rozloha, jakou honitba může mít. V praxi je však drtivá většina honiteb výrazně větší. V České republice je nyní průměrná velikost honitby necelých 1200 ha (tzn. více než 2x větší než minimální výměra). I po zmenšení na 250 ha by pořád minimální výměra honiteb byla výrazně větší než v sousedních zemích – v Rakousku je minimální výměra honiteb 115 ha a v Německu dokonce pouhých 75 ha. Podobně jako v ČR i v Rakousku a Německu je ale v praxi průměrná výměra honiteb výrazně větší než ta minimální – v Rakousku cca 1100 ha a v Německu cca 300 ha. Kdyby k masovému snižování výměr honiteb mělo dojít, už k němu dávno došlo.

Menší minimální výměra honiteb neznamená ochromení odlovu zvěře, v sousedních zemích i s nižší minimální výměrou honiteb se loví výrazně více: Rakousko a Německo, kde je zakotvená výrazně menší minimální výměra vykazují daleko vyšší počty odlovené zvěře. To však není způsobené velikostí honiteb, ale především způsobem stanovování plánů lovu, které se řídí zejména tím, jaký vliv má zvěř na vývoj lesa v dané honitbě. Tvrzení, že zmenšení minimální výměry honiteb způsobí ochromení lovu, je tedy silně zavádějící.

Zatímco u nás počet myslivců setrvale klesá, v sousedních zemích roste: Přestože nejsou v současnosti k dispozici úplně přesná data odhaduje se, že od první poloviny 90.let došlo v České republice k výraznému poklesu počtu myslivců z cca 115 000 na současných cca 65 000 myslivců. Je tedy zřejmé, že v současném systému dochází u nás k výraznému propadu počtu myslivců. Opakovaná tvrzení ČMMJ, že právě projednávaná novela povede k poklesu počtu myslivců, je tedy silně zavádějící. K tomuto poklesu dochází již nyní a v mnoha případech je tento „odliv myslivců“ způsobený právě rigidností mysliveckých sdružení, neochotou přijímat mladší členy a případně měnit svoje zažité postupy v péči o zvěř.

U našich západních sousedů naopak počet myslivců roste. Zatímco u nás se počet myslivců od první poloviny 90. let propadl o více než třetinu v Německu za stejnou dobu o třetinu narostl. Nechceme tvrdit, že je to způsobeno právě malou minimální výměrou honiteb (v Německu 75 ha), faktorů bude určitě řada, každopádně je zřejmé, že snížení minimální výměry honiteb samo o sobě k propadu počtu myslivců a tím „likvidaci lidové myslivosti“ nepovede. Naopak se může otevřít prostor pro myslivce, kteří nenašli svoje místo v nynějších mysliveckých sdruženích

1 D.Vaca, Myslivecká statistika za období 2022/2023, dostupné online: https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/myslivecka-statistika-za-obdobi-2022-2023

2 M.Vodňanský, Proč je lov srnčí zvěře v Německu a v Rakousku podstatně vyšší než v České republice? (Myslivost 12/2022), dostupné online: https://myslivost.cz/Casopis-Myslivost/MYSLIVOST-Straz-myslivosti/2022/Prosinec-2022/Proc-je-lov-srnci-zvere-v-Nemecku-a-v-Rakousku-pod

3 D.Vaca, Česká republika – Ostrůvek ve střední Evropě, kde ubývá myslivců, Svět Myslivosti 4/2024

Škody způsobené zvěří: opravdu “jen” desítky milionů?
Reálně miliardy Kč ročně.

ČMMJ tvrdí, že škody jsou desítky milionů: Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty („ČMMJ“) dlouhodobě uvádí, že škody zvěří jsou ročně v řádu desítek milionů korun (viz např. zde a zde).

Přitom argumentují buď výší škod uplatněnou společností Lesy ČR, popř. výstupy Českého statistického úřadu (ČSÚ), kde se skutečně uvádí částky kolem 40-50 milionů Kč ročně. Oba tyto zdroje ovšem uvádí jen vlastníky uplatněné náhrady, za zvěří způsobené škody, které byli schopni vlastníci po myslivcích vymoci. 

Uplatněný je jen zlomek nároků na úhradu celkových škod: V praxi ale řada vlastníků své škody vůbec není schopna na myslivcích uplatnit.  Jak evidence škod, tak jejich uplatňování a vymáhání náhrady škod stojí hodně času, úsilí i finančních nákladů na posudky a soudní znalce, přitom výsledek je značně nejistý a často končí mnohaletými soudními spory. Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním to už ani znova nezkouší, případně občas dochází k neoficiálnímu vyrovnání třeba ve zvěřině. Proto škody oficiálně uplatněné podle vyhlášky č. 55/1999 jsou jen malým zlomkem celkových škod způsobených zvěří. Ani samotná právní úprava škod není dokonalá. Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích neumožňuje vyčíslit některé typy škod (úplné spasení jedinců přirozené obnovy, pokles biodiverzity vlivem úplné likvidace vybrané dřeviny zvěří – často např. jedle). Vlastníci lesů s vlastními honitbami, ve kterých myslivecky hospodaří ve vlastní režii, v praxi nevěnují příliš úsilí do vyčíslování škod zvěří, aby je mohli uplatňovat sami na sobě. Čas i prostředky je daleko efektivnější vložit do navýšení odlovu.

Renomované instituce ale i odborníci vyčíslují škody na miliardy ročně:

Co tedy o škodách zvěří říkají jiné zdroje?

Aleš Erber ve studii z r. 2019 (dostupné zde: Analýza škod zvěří a nákladů na ochranu lesů proti škodám zvěří) odhadl škody zvěří jen na lesních porostech výpočtem z výsledků národní inventarizace lesů (NIL), výročních zpráv LČR a Zpráv o stavu lesů MZe na 4,9 miliardy Kč/rok. V to jsou zahrnuty škody ze zbytečně (v podstatě zvěří vynucených) vynaložených nákladů na umělou obnovu lesa (1,3 mld Kč) a náklady na ochranu kultur proti škodám zvěří (0,7 mld Kč).

MZe v tiskové zprávě z 5. 6. 2024 (dostupné zde: Horší než kůrovec. Přemnožená zvěř poškodí třetinu mladých lesů, za 10 let jsou škody minimálně 25 miliard korun) uvádí škody ve výši v průměru 2,5 mld Kč ročně. Tuto částku vypočítali ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) z výsledků NIL. Uvedená částka 2,5 mld Kč zahrnuje 1,45 mld Kč nákladů na ochranu lesa proti zvěři, nejsou zde ovšem zahrnuty náklady na vynucenou umělou obnovu lesa,ani škody zničením semenáčků okusem zvěří. Zdroj ve zprávě dodává, že reálná výše škod bude „zřejmě ještě výrazně vyšší“.

MZe má rovněž k dispozici jím zadanou a mnohem lépe vypovídající studii provedenou Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL, 2020), která zahrnuje i škody ze zničení semenáčků na základě vyhodnocení stovek kontrolních a srovnávacích ploch po celé ČR. Tato studie vyčíslila průměrné roční škody způsobené zvěří na lesích na 3,3 až 3,5 mld Kč/rok. K tomu autoři přičítají ještě  škody v zemědělství ve výši 1,5 až 2,0 mld Kč. Škody zvěří na lesích, ale i v zemědělství podle této studie dosahují ročně 4,8 až 5,5 mld. Kč/rok. Souhrnná výše škod, kterou zvěř v ČR působí na lesích (včetně nákladů na ochranu lesa proti škodám zvěří), v zemědělství, ale i v dopravě se ročně pohybuje kolem 7 mld. Kč. (Turek, 2022).

„Ekologická“ škoda je nezměrná: Hlavní problém v praxi není, kolik stromků zvěř okouše nebo zcela spase, ale kolik zůstane těch, které nepoškodí a jaká je jejich druhová skladba Jak známo, zvěř okusuje především dřeviny, kterých je v daném lese málo. Na většině území České republiky, kde dosud převládal smrk, jsou tak poškozovány především listnáče a jedle. Poškození je často takové, že mimo oplocené plochy nemají tyto dřeviny reálnou šanci odrůst v takovém množství, aby nová generace lesa byla výrazně pestřejší. Na mnoha místech České republiky proto snahy o dosažení pestřejších lesů dlouhodobě končí v žaludcích přemnožené zvěře. Tím, že negativní vliv zvěře je dlouhodobý, ztrácíme drahocenný čas na adaptaci našich lesů na měnící se klima. Naše lesy jsou tak do budoucna mnohem náchylnější ke kalamitám a ztěží budou plnit všechny ekosystémové služby, které od nich jako společnost budeme potřebovat (vedle produkce dřeva zejm. ochrana půd, klimatická funkce, zachycování vody, poutání uhlíku a rekreační funkce).

Reálné dopady vlivu zvěře na les nelze vyhláškou 55/1999 Sb. komplexně podchytit. Zásadní je především přirozená obnova lesa, která v případě většiny listnatých dřevin a jedle na části České republiky mimo oplocenky vůbec nevzniká. Je totiž spasena hned v okamžiku své iniciace a po jejím spasení nic nezbyde, nelze tedy prokázat, že zde něco rostlo a  došlo ke škodě. Pokud si tedy uvědomíme, že přírodní sukcese (tj. samovolná obnova lesa) v České republice  prokazatelně vede k lesu s převahou dubů, buků, jedle atd. a zároveň roční náklady na pěstební činnost v ČR se pohybují kolem 10 mld. Kč, je jasné  v jakých řádech se skutečně pohybuje negativní ekologický i ekonomický vliv zvěře na lesní ekosystémy. Důkazy o tom, že potenciál přirozené obnovy v našich lesích je obrovský, lze najít v závěrečné zprávě z “Vyhodnocení kontrolních a srovnávacích ploch v ČR v letech 2013 – 2022” zpracovanou ÚHÚL, která říká, že:

  • Okus eliminoval na jednotlivých plochách KSP v ČR 13 % druhů dřevin.
  • Celkově zvěř v ČR zcela zničila v průměru 15 % stromků.
  • Velká část stromků, která přežila, navíc trpí poškozením a ztrátou přírůstu.
  • Rozdíl ve výšce stromků v oplocení a mimo něj dosahoval v průměru 28 %. (přičemž kritická míra je 25 %)
  • Statisticky významný rozdíl ve výšce stromků byl zjištěn u 83 % častěji zastoupených druhů dřevin.
  • 38 % hospodářsky významných druhů dřevin (JD, BK a DB) v ČR je nepřiměřeně poškozeno okusem zvěří.
  • Nadměrné poškození lesa zvěří se vyskytovalo na většině zkoumaných lokalitách.

Shrnující tabulka: Nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard ročně

Tabulka níže shrnuje výsledky dostupných zdrojů, které vyčíslují škody způsobené spárkatou zvěří. Přestože se jednotlivé zdroje v dílčích parametrech výpočtu a vstupních datech liší, jedno je jasné – celkové škody způsobené spárkatou zvěří dosahují ročně nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard korun.

Je zvěř opravdu přemnožená jen lokálně? Data ukazují opak, ale vybití zvěře v důsledku novely zákona nehrozí

DATA UKAZUJÍ OPAK → CELKOVÉ POŠKOZENÍ LESA JE NADMĚRNÉ NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ 

Podle údajů z Národní inventarizace lesů (NIL3) dosahuje Indikátor “Poškození  stromků do výšky 1,3 m” v průměru za celou ČR 31,1 % (viz. prezentace – ÚHÚL, která byla prezentována na Odborném semináři na téma “Kam směřuje myslivost v ČR” jenž pořádalo MZe v Poslanecké sněmovně dne 8. 12. 2023 (prezentace a audiozáznam jsou dostupné zde). A indikátor “Celkového poškození” dle NIL3 vychází v průměru za ČR na 8,3 %. Přičemž ÚHÚL v této prezentaci uvádí jako únosnou míru poškození pro indikátor “Celkového poškození” hodnotu 6,0 % a pro indikátor “Poškození stromků do 1,3 m” hodnotu 22 %.

Z přiložené mapy z této přednášky tedy vyplývá, že z pohledu “Celkového poškození” lesa zvěří není nadměrné poškození lokální, ale na většině území, i když na velké části území přesahuje únosnou míru jen o několik procent. Co to znamená prakticky?

Mapa ukazuje, že pokud je únosná míra “Celkového poškození” lesa 6 % a průměr za ČR je 8,3 %, pak by míra poškození měla klesnout v průměru z 8,3 na 6 procentního bodu, což je zhruba 28 %. O stejný podíl by měla zároveň klesnout i skutečná velikost populace zvěře, která poškození způsobuje, tedy za ČR v průměru o 28 %.

POŠKOZENÍ STROMKŮ DO 1,3M JE NADMĚRNÉ NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ

Z druhé mapy publikované v prezentaci ÚHÚL na tomto semináři vyplývá, že i z pohledu indikátoru “Poškození stromků do 1,3 m” není nadměrné poškození lokální, ale je nepřiměřené ve většině PLO v ČR.

Mapa také ukazuje, že pokud je únosná míra “Poškození stromků do 1,3 m” 22 % a průměr za ČR je 31,1 %, pak by míra poškození měla klesnout v průměru z 31,1 na 22 procentního bodu, což je zhruba 29 %. O stejný podíl by měla zároveň klesnout i skutečná velikost populace zvěře, která poškození stromků okusem způsobuje, tedy za ČR v průměru o 29 %.

CO S TÍM, ANEB NASTANE V DŮSLEDKU NOVELY GENOCIDA ZVĚŘE? SAMOZŘEJMĚ, ŽE NENASTANE 

Vedení ČMMJ straší, že v důsledku novely nastane genocida zvěře. Už samotné použití výrazu “genocida” ve spojení se zvěří je krajně manipulativní. Genocida je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem ve vztahu k lidem, nikoli ve vztahu k regulaci počtu zvěře, která je v zákoně jasně zakotveným mechanismem udržování rovnováhy mezi jednotlivými složkami životního prostředí (v tomto případě mezi volně žijící zvěří, lesem a zemědělskou půdou). Kdo tedy ve spojení s regulací zvěře používá pojem genocida, záměrně klame a posouvá diskuzi do iracionální, odborně nepodložené a záměrně polarizující roviny. 

Smyslem iniciativy Myslivost udržitelně je přispívat k věcné a konstruktivní diskuzi a hledání řešení, ne kopání příkopů. Níže tedy nabízíme úvodní pohled, o jak výrazné redukci přemnožené zvěře se řádově bavíme. Předně chceme zdůraznit, že v důsledku novely budou plány lovu stanovovány podle skutečného stavu lesa. O tom, jak přesně a proč to přinese zlepšení oproti současnému stavu, chystáme samostatný článek. Níže nabízíme “helikoptérový pohled” na základě dat ÚHÚL. Jsme si vědomi, že to je pohled zjednodušující, protože ve skutečnosti se bude navýšení odlovu počítat pro vymezené oblasti a nikoli pro přírodní lesní oblast. Chceme ale ukázat, o jak velkém navýšení odlovů se bavíme a že na mnoha místech České republky vůbec nemusí být tak dramatické, jak vedení ČMMJ prezentuje. 

Ve výše uvedené prezentaci ÚHÚL zaznělo, že by se stav zvěře měl upravovat vždy podle horšího údaje z obou indikátorů (tj. indikátoru Celkového poškození nebo indikátoru Poškození stromků do 1,3 m).

Pokud je “Celkové poškození lesa” v přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina 7 % (tj. o 1% vyšší, než je únosná míra), tak by zde populace zvěře měla klesnout o 14 %. Pokud je “Celkové poškození lesa” v silně zazvěřené přírodní lesní oblasti 1 – Krušné hory 12,1 %, tak by zde měla populace zvěře působící škody klesnout zhruba o 50 %.

Pokud je “Poškození stromků do 1,3 m” v PLO 16 – Českomoravská vrchovina 23,4 %, tak by zde populace zvěře měla klesnout jen o 6 % a naopak, pokud je “Celkové poškození” v silně zazvěřené PLO 1 – Krušné hory 38,2 %, tak by zde měla populace zvěře působící škody okusem klesnout zhruba o 42 %.

V případě PLO 16 – Českomoravská vrchovina bychom se při tomto zjednodušujícím výpočtu bavili o redukci zvěře o 7%, na velké části naší země o redukci 10 – 20% a pouze ve výjimečných případech (např. silně zazvěřené části Krušných hor) o redukci v řádu vyšších desítek procent (v případě PLO 1 – Krušné hory o redukci o 50%). 

ZÁVĚR: PŘEMNOŽENÍ ZVĚŘE JE NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ ČR, ALE ŽÁDNÉ “VYBITÍ” NEHROZÍ

Jak v detailu rozebíráme výše, z dostupných dat jednoznačně vyplývá, že poškození lesa (podle indikátorů Celkového poškození i Poškození stromků do 1,3 m výšky) není v ČR lokální, ale rozšíření téměř na celou ČR.

Zároveň, pokud hovoříme o redukci zvěře pro dosažení únosných stavů, ve velké části přírodních lesních oblastí se bavíme o redukci o jednotky procent oproti současným stavům zvěře (např. přírodní oblast 16 – Vysočina o 7%), pouze v silně zazvěřených oblastech o desítkách procent (např. přírodní lesní oblast 1 – Krušné hory). Je tedy zjevné, že žádná genocida nebo vybití zvěře nehrozí. 

Znovu podotýkáme, že výše uvedené výpočty, jak moc bude nutné zvěř redukovat, jsou vztažené na jednotlivé přírodní lesní oblasti, jsou tedy zjednodušující a mají sloužit pro základní orientaci. Určité zjednodušení je ale nutné, pokud reagujeme na manipulativní a nepodložená tvrzení šířená vedením Českomoravské myslivecké jednoty. V některém z dalších článků se budeme zabývat tím, jak konkrétně se bude stanovovat plán lovu podle novelizovaného zákona.

Můžou již dnes vlastníci snadno vymáhat škody
způsobené zvěří? V praxi jen stěží

Škody způsobené zvěří na lesních a zemědělských pozemcích se ročně pohybují v řádu miliard korun. Celkové škody na lesích dosahují 3,5 mld. Kč za rok (ÚHÚL, 2020). Škody v zemědělství na šesti základních plodinách byly spočítány na 1,5 mld. Kč za rok (Skoták a kol. 2021). Detailněji o výši ročních škod píšeme v tomto článku. Nicméně náhrady za způsobené škody v lesích se daří vlastníkům vymáhat jen v řádech desítek milionů korun ročně. Jak je to možné?

KDYŽ SE NEDOHODNOU, MUSÍ VLASTNÍK RYCHLE K SOUDU 

V lesích jsou hlavními důvody nízkých částek uplatněných náhrad za škody: nízké taxy za poškozený stromek stanovené vyhláškou MZe. č. 55/1999 Sb. (tzv. škodní vyhláška – https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-55), chybějící významné druhy škod ve vyhlášce (viz detailněji níže) a velká časová náročnost na zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů. Ta může na jednom revíru představovat až měsíc práce lesníka. Přitom se vlastník lesa a uživatel honitby mají podle § 55 odst. 3) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. (dále jen „zákon“) na výši škody dohodnout. Pokud se uživatel honitby (myslivci) z jakéhokoli důvodu s vlastníkem na výši škody nedohodnou, pak je na vlastníkovi, aby náhradu škody uplatňoval soudně. Žalobu musí ale podat do 3 měsíců a opatřit k ní důvěryhodné podklady k prokázání výše škody, popř. zaplatit zpracování odborného posudku soudním znalcem. Lhůta 3 měsíců je českým specifikem, např. slovenská a německá právní úprava podobnou lhůtu nemají. Vlastník tedy musí jednat velmi rychle a musí investovat do přípravy podkladů k žalobě. Soudní řízení se přitom může táhnout roky a s nejistým výsledkem. 

UPLATNIT NELZE VŠECHNY ŠKODY 

Náklady vlastníka na zjištění míry poškození lesa a vyčíslení škod včetně případných nákladů na znalecký posudek většinou převyšují samotnou výši náhrady za způsobené škody v lesích. Je tomu tak i proto, že škodní vyhláška neobsahuje některé druhy škod, které nelze jednoduše vyčíslit a/nebo prokázat. Vlastníkovi ale jednoznačně vznikají a jsou dokonce mnohem vyšší (o několik řádů) než škody ve vyhlášce obsažené. Zejména jde o zničené malé stromky (semenáčky), které zvěř spase a zcela zničí dřív, než je lze vůbec jako poškozené zaregistrovat, nebo vynucené náklady na umělou obnovu lesa (zalesňování) a ochranu proti škodám zvěří. Tyto náklady by vlastníkům nevznikaly nebo by byly řádově nižší než dnes, pokud by zvěř umožňovala přirozenou obnovu lesa (tzn. z opadaných semen). Jen takové stavy zvěře, které nebrání odrůstání přirozené obnovy porostů, lze považovat za přiměřené. 

Je třeba také připomenout, že podstatnou část nákladů na umělou obnovu i ochranu kultur dnes hradí stát ve formě různých dotací. To znamená, že všichni daňoví poplatníci přispívají svými daněmi na to, aby myslivci mohli nezákonně udržovat vysoké stavy zvěře,a tudíž snadno lovit, protože snadný lov, to je skutečný hlavní zájem myslivců, kteří mají myslivost jako své hobby.

ZEMĚDĚLCI MAJÍ NA UPLATNĚNÍ ŠKOD DOKONCE JEN 20 DNÍ

Vymáhání náhrady za škody v zemědělství je ještě ztíženo tím, že vlastník musí podle § 55 odst. 1 písmeno a) zákona po uživateli honitby škody uplatnit  do 20 dnů od jejich vzniku. Toto ustanovení fakticky způsobuje to, že vlastník zemědělských pozemků musí u soudu prokazovat, že škoda vznikla právě v období 20 dnů a nikoli předtím. Takže by musel každých 20 dnů objíždět svá pole a dokumentovat rozsah způsobených škod zvěří, aby u soudu uspěl, což dobře popisuje dokument České televize již z roku 2016 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/216562248420008/ – minuta 13:20 a dále).

CÍLEM NENÍ SOUDIT SE, ALE PŘEDCHÁZET ŠKODÁM 

Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním náhrady škody po myslivcích to proto už ani znovu nezkouší, případně občas dochází k symbolickému neoficiálnímu vyrovnání třeba formou náhrady ve zvěřině. 

Zkrátka tento časově a finančně náročný postup uplatňování náhrad za škody zvěří, nevyhovující vyhláška a komplikace při zdůvodňování uplatněných škod, to vše má za následek rezignaci vlastníků na samotné vyčíslování a vymáhání škod po uživatelích honiteb.

Cílem rozumného hospodáře v krajině však není soudit se, ale nalézt rovnováhu mezi zvěří a jejím prostředím, tedy dosáhnout únosné míry poškození lesů a zemědělských pozemků na lokální úrovni. To bohužel nyní na většině míst České republiky není prakticky možné a škody způsobené na soukromém, ale často i obecním majetku zůstávají bez náhrady. I proto je nutná novelizace současného zákona, která dá i menším vlastníkům možnost ovlivnit stavy zvěře na svých majetcích a držet tak škody v rozumné míře.

Permanentně zkousávaný buk - archiv Pro Silva Bohemica

Javor se neúšpešně snaží odrůst - archiv Pro Silva Bohemica

Pole poškozené rozrývání - archiv Ministerstva zemědělství

Loupáním fatálně poškozený smrkový porost - archiv Pro Silva Bohemica

Mají vlastníci již dnes veškerá práva jak ovlivňovat myslivecké hospodaření na svých pozemcích? Teoreticky ano, prakticky jen ti hodně velcí

Malí vlastníci zmůžou pramálo 

Současný zákon o myslivosti deklaruje vlastníkům práva, pomocí nichž mohou ovlivňovat stavy zvěře na svých pozemcích.

→ Hlasování na valné hromadě: Vlastníci mohou hlasovat v rámci valné hromady honebního společenstva a mohou navrhnout úpravu stavů zvěře v honitbě. Prosadit ale navýšení odlovu mohou jen, pokud mají nadpoloviční většinu hlasů, přitom 1 ha pozemku odpovídá 1 hlasu. Při průměrné velikosti honitby v ČR 1200 ha musí mít takový vlastník či spoluvlastníci dohromady alespoň 601 ha, což bývá zásadní problém.

→ Pronajmutí honitby jinému uživateli: Vlastníci mohou svou honitbu pronajmout jinému uživateli, ale nájemní smlouvy jsou většinou na dobu 10 let a opět vlastník/vlastníci musí mít nadpoloviční většinu hlasů v honebním společenstvu, aby případnou změnu nájemce prosadili. 

Menší vlastník, který je členem honebního společenstva má jen velmi omezené možnosti, jak ovlivnit stavy zvěře na svých pozemcích. Absolutním paradoxem pak je, že i v případě, kdy vlastník s rozhodnutím valné hromady nesouhlasí a je přehlasován, ručí za závazky honebního společenstva celým svým majetkem.

Přičlenění vlastníci nezmůžou nic 

Vlastníci pozemků, které byly rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti přičleněny k honitbě vlastní, nemohou o stavech zvěře na svých pozemcích rozhodovat vůbec, jelikož to právo má pouze držitel honitby, kterému byla vlastní honitba uznána. A to zdaleka není jen okrajový případ. Přičleněny můžou být i pozemky v řádu stovek hektarů, jak potvrzuje sedlák Dan Pitek: “Máme přičleněno 300 ha v 3 různých honitbách a na výši odlovu na těchto plochách nemáme prakticky žádný vliv”. 

Vlastníkům druhé a třetí kategorie zbývá jen záchranná brzda 

Z výše uvedeného vyplývá, že podle současného zákona existují 3 základní kategorie vlastníků, jejichž práva a možnost jejich vymožení, se zásadně liší. 

  1. Velcí vlastníci, kteří mají většinu ve společenstevní honitbě, nebo jsou dostatečně velcí na to, aby vytvořili honitbu vlastní, mají plná práva a možnost je reálně vymoci, můžeme je tedy označit za “vlastníky první kategorie”.
  2.  Vlastníci, kteří mají menšinu v honebních společenstvech, sice teoreticky práva mají, ale prakticky je nejsou schopni vymoci, protože jsou jednoduše přehlasováni, můžeme označit za “vlastníky druhé kategorie”. 
  3. Pak zbývají vlastníci, kteří nejsou členy honebního společenstva, anebo byli přičleněni k honitbě vlastní, ti právně ani reálně nejsou schopni ovlivnit stavy zvěře vůbec, můžeme je označit “vlastníky třetí kategorie”. Kolik je vlastníků druhé a třetí kategorie není možné v tuto chvíli na základě veřejně dostupných údajů přesně vyčíslit, ale odhadujeme, že se jedná řádově o třetinu výměry zemědělské půdy v České republice. Odhadem tedy nejméně na třetině honebních pozemků v naší zemi nejsou vlastníci reálně schopni ovlivnit stavy zvěře. 

Jediná možnost, co takovým vlastníkům zbývá, je využít § 39 současného zákona, který by měl být jakousi záchrannou brzdou. 

Záchranná brzda nefunguje 

Současný zákon v § 39 počítá s možností snížení stavu zvěře, vyžaduje-li to mj. zájem vlastníka nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby. V praxi ale tento nástroj ve většině případů nefunguje, jak potvrzuje odborný lesní hospodář z Liberecka Jan Duda: “O snížení stavu zvěře podle § 39 žádali vlastníci, jimž vykonávám činnost odborného lesního hospodáře v 6 honitbách. Řízení trvají obecně velmi dlouho. V jednom případě, kdy se uživatel honitby dvakrát odvolal trvalo bez dvou měsíců 3 roky (!). Jedno řízení ještě není ukončeno rozhodnutím ani po dvou letech a dvou měsících. Ostatní dokončená řízení trvala v rozpětí 1,5 až 2 roky. Po celou dobu probíhajícího řízení přitom vlastníkům neúnosné škody dál vznikají.” V praxi je velmi obtížné dosáhnout toho, aby orgán státní správy za současného zákona vydal rozhodnutí podle § 39. Státní správa totiž naráží na absenci jednoznačných parametrů míry únosnosti škod a není schopna nezpochybnitelně posoudit početnost zvěře – překročení/nepřekročení normovaných stavů jako nejvýše přípustného zákonného limitu. Situaci výrazně komplikuje také výskyt nenormované zvěře v honitbách. 

Ale ani tehdy, pokud státní správa uloží uživateli honitby snížit stavy zvěře, nemá vlastník vyhráno. Uživateli honitby totiž nic nebrání splnit zvýšený odlov pouze na papíře tužkou a lov pouze vykázat. V současnosti neexistuje průkazná evidence ulovených jedinců, kterou by se dalo ověřit, zda byla zvěř v honitbě ulovena i ve skutečnosti, či jen administrativně.

Výše uvedené zásadní nedostatky současného systému téměř znemožňují menším vlastníkům pozemků reálně ovlivňovat stavy zvěře a škody na svých pozemcích. Myslivci tak jsou absolutními pány v hospodaření se zvěří na zpravidla cizích pozemcích.

Oplocenka vs holina

Holá zvěř – jeleni

Mýty a fakta

Myslivost se v České republice od 60. let minulého století nezměnila, ale klima ano. Lesy čelí kalamitám a je potřeba je obnovovat. Bohužel stavy zvěře neumožňují na mnoha místech přirozenou obnovu lesa a péče o les je o to nákladnější. Louky jsou rozrývány stády divočáků a celkové škody jdou do miliard. Kolem připravované změny mysliveckého zákona panuje mnoho mýtů a polopravd. Není to ale záležitost jen této poslední novely, tyto “argumenty” zaznívají mediálním prostorem dlouhodobě a jsou stále stejné.

Účelem této sekce webu je na některé hlavní mýty reagovat a nabídnout na ně pohled založený na faktech, nikoli pouhém neobjektivním tvrzení a strašení veřejnosti. Naším cílem je především věcná a konstruktivní diskuze, přijetí moderního zákona, modernizace myslivosti a zlepšení jejího společenského postavení. Přijetí novely zákona o myslivosti považujeme za nezbytný předpoklad pro vytvoření platformy, která do budoucna pomůže v každodenním životě nalézt dohodu především mezi lesníky, zemědělci a myslivci, kteří všichni mají zásadní vliv na formování české krajiny.

V této sekci budou postupně přibývat články reagující na jednotlivé hlavní mýty.

Způsobí novela likvidaci lidové myslivosti?
Zahraniční příklady ukazují opak

Dle ČMMJ povede snížení minimální výměry k ohrožení lidové myslivosti: ČMMJ uvádí, že dnešní aktuálně platná minimální výměra honitby je již dnes na hraně možností mysliveckého hospodaření a neodpovídá biologickým potřebám zvěře. Snížení výměry honitby navrhované novelou (z dnešních 500 ha na 250 ha) dle ČMMJ povedou ke (i) značnému zatížení státní správy, (ii) v řadě oblastí ochromí možnost odlovu zvěře na dlouhá období, (iii) mohou zapříčinit další pokles myslivecké základny v ČR. Právě strašení tím, že dojde k ohrožení lidové myslivosti a snížení počtu myslivců je jedním z klíčových důvodů, proč ČMMJ novele oponuje.

Reálným důsledkem snížení minimální výměry honiteb nebude náhlý velkoplošných rozpad stávajících honiteb: Mít vlastní honitbu přináší i spoustu administrativních povinností, a proto nelze čekat, že by došlo k masovému zakládání nových honiteb. Reálně budou nové honitby vznikat zejména tam, kde budou stavy zvěře ve velké nerovnováze s požadavky vlastníků a myslivci nebudou ochotni přistoupit na úpravu plánů lovu, nebo ve sdružení nebudou dobré mezilidské vztahy. Jednalo by se především o honitby, kde dosud myslivecká sdružení zneužívala pozice síly proto, aby znemožnila malým a středním vlastníkům a uživatelům pozemků v honitbě reálně ovlivňovat výši odlovu.

Pokud povede zmenšení minimální výměry honitby ke vzniku více honiteb, pak zákonitě vznikne více mysliveckých spolků, které budou tyto nové honitby užívat.

Honitby jsou v praxi výrazně větší, než je minimální výměra: Minimální výměra honiteb je pouze nejmenší rozloha, jakou honitba může mít. V praxi je však drtivá většina honiteb výrazně větší. V České republice je nyní průměrná velikost honitby necelých 1200 ha (tzn. více než 2x větší než minimální výměra). I po zmenšení na 250 ha by pořád minimální výměra honiteb byla výrazně větší než v sousedních zemích – v Rakousku je minimální výměra honiteb 115 ha a v Německu dokonce pouhých 75 ha. Podobně jako v ČR i v Rakousku a Německu je ale v praxi průměrná výměra honiteb výrazně větší než ta minimální – v Rakousku cca 1100 ha a v Německu cca 300 ha. Kdyby k masovému snižování výměr honiteb mělo dojít, už k němu dávno došlo.

Menší minimální výměra honiteb neznamená ochromení odlovu zvěře, v sousedních zemích i s nižší minimální výměrou honiteb se loví výrazně více: Rakousko a Německo, kde je zakotvená výrazně menší minimální výměra vykazují daleko vyšší počty odlovené zvěře. To však není způsobené velikostí honiteb, ale především způsobem stanovování plánů lovu, které se řídí zejména tím, jaký vliv má zvěř na vývoj lesa v dané honitbě. Tvrzení, že zmenšení minimální výměry honiteb způsobí ochromení lovu, je tedy silně zavádějící.

Zatímco u nás počet myslivců setrvale klesá, v sousedních zemích roste: Přestože nejsou v současnosti k dispozici úplně přesná data odhaduje se, že od první poloviny 90.let došlo v České republice k výraznému poklesu počtu myslivců z cca 115 000 na současných cca 65 000 myslivců. Je tedy zřejmé, že v současném systému dochází u nás k výraznému propadu počtu myslivců. Opakovaná tvrzení ČMMJ, že právě projednávaná novela povede k poklesu počtu myslivců, je tedy silně zavádějící. K tomuto poklesu dochází již nyní a v mnoha případech je tento „odliv myslivců“ způsobený právě rigidností mysliveckých sdružení, neochotou přijímat mladší členy a případně měnit svoje zažité postupy v péči o zvěř.

U našich západních sousedů naopak počet myslivců roste. Zatímco u nás se počet myslivců od první poloviny 90. let propadl o více než třetinu v Německu za stejnou dobu o třetinu narostl. Nechceme tvrdit, že je to způsobeno právě malou minimální výměrou honiteb (v Německu 75 ha), faktorů bude určitě řada, každopádně je zřejmé, že snížení minimální výměry honiteb samo o sobě k propadu počtu myslivců a tím „likvidaci lidové myslivosti“ nepovede. Naopak se může otevřít prostor pro myslivce, kteří nenašli svoje místo v nynějších mysliveckých sdruženích

1 D.Vaca, Myslivecká statistika za období 2022/2023, dostupné online: https://www.svetmyslivosti.cz/zpravy/myslivecka-statistika-za-obdobi-2022-2023

2 M.Vodňanský, Proč je lov srnčí zvěře v Německu a v Rakousku podstatně vyšší než v České republice? (Myslivost 12/2022), dostupné online: https://myslivost.cz/Casopis-Myslivost/MYSLIVOST-Straz-myslivosti/2022/Prosinec-2022/Proc-je-lov-srnci-zvere-v-Nemecku-a-v-Rakousku-pod

3 D.Vaca, Česká republika – Ostrůvek ve střední Evropě, kde ubývá myslivců, Svět Myslivosti 4/2024

Škody způsobené zvěří: opravdu “jen” desítky milionů?
Reálně miliardy Kč ročně

ČMMJ tvrdí, že škody jsou desítky milionů: Zástupci Českomoravské myslivecké jednoty („ČMMJ“) dlouhodobě uvádí, že škody zvěří jsou ročně v řádu desítek milionů korun (viz např. zde a zde).

Přitom argumentují buď výší škod uplatněnou společností Lesy ČR, popř. výstupy Českého statistického úřadu (ČSÚ), kde se skutečně uvádí částky kolem 40-50 milionů Kč ročně. Oba tyto zdroje ovšem uvádí jen vlastníky uplatněné náhrady, za zvěří způsobené škody, které byli schopni vlastníci po myslivcích vymoci. 

Uplatněný je jen zlomek nároků na úhradu celkových škod: V praxi ale řada vlastníků své škody vůbec není schopna na myslivcích uplatnit.  Jak evidence škod, tak jejich uplatňování a vymáhání náhrady škod stojí hodně času, úsilí i finančních nákladů na posudky a soudní znalce, přitom výsledek je značně nejistý a často končí mnohaletými soudními spory. Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním to už ani znova nezkouší, případně občas dochází k neoficiálnímu vyrovnání třeba ve zvěřině. Proto škody oficiálně uplatněné podle vyhlášky č. 55/1999 jsou jen malým zlomkem celkových škod způsobených zvěří. Ani samotná právní úprava škod není dokonalá. Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích neumožňuje vyčíslit některé typy škod (úplné spasení jedinců přirozené obnovy, pokles biodiverzity vlivem úplné likvidace vybrané dřeviny zvěří – často např. jedle). Vlastníci lesů s vlastními honitbami, ve kterých myslivecky hospodaří ve vlastní režii, v praxi nevěnují příliš úsilí do vyčíslování škod zvěří, aby je mohli uplatňovat sami na sobě. Čas i prostředky je daleko efektivnější vložit do navýšení odlovu.

Renomované instituce ale i odborníci vyčíslují škody na miliardy ročně:

Co tedy o škodách zvěří říkají jiné zdroje?

Aleš Erber ve studii z r. 2019 (dostupné zde: Analýza škod zvěří a nákladů na ochranu lesů proti škodám zvěří) odhadl škody zvěří jen na lesních porostech výpočtem z výsledků národní inventarizace lesů (NIL), výročních zpráv LČR a Zpráv o stavu lesů MZe na 4,9 miliardy Kč/rok. V to jsou zahrnuty škody ze zbytečně (v podstatě zvěří vynucených) vynaložených nákladů na umělou obnovu lesa (1,3 mld Kč) a náklady na ochranu kultur proti škodám zvěří (0,7 mld Kč).

MZe v tiskové zprávě z 5. 6. 2024 (dostupné zde: Horší než kůrovec. Přemnožená zvěř poškodí třetinu mladých lesů, za 10 let jsou škody minimálně 25 miliard korun) uvádí škody ve výši v průměru 2,5 mld Kč ročně. Tuto částku vypočítali ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) z výsledků NIL. Uvedená částka 2,5 mld Kč zahrnuje 1,45 mld Kč nákladů na ochranu lesa proti zvěři, nejsou zde ovšem zahrnuty náklady na vynucenou umělou obnovu lesa,ani škody zničením semenáčků okusem zvěří. Zdroj ve zprávě dodává, že reálná výše škod bude „zřejmě ještě výrazně vyšší“.

MZe má rovněž k dispozici jím zadanou a mnohem lépe vypovídající studii provedenou Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL, 2020), která zahrnuje i škody ze zničení semenáčků na základě vyhodnocení stovek kontrolních a srovnávacích ploch po celé ČR. Tato studie vyčíslila průměrné roční škody způsobené zvěří na lesích na 3,3 až 3,5 mld Kč/rok. K tomu autoři přičítají ještě  škody v zemědělství ve výši 1,5 až 2,0 mld Kč. Škody zvěří na lesích, ale i v zemědělství podle této studie dosahují ročně 4,8 až 5,5 mld. Kč/rok. Souhrnná výše škod, kterou zvěř v ČR působí na lesích (včetně nákladů na ochranu lesa proti škodám zvěří), v zemědělství, ale i v dopravě se ročně pohybuje kolem 7 mld. Kč. (Turek, 2022).

„Ekologická“ škoda je nezměrná: Hlavní problém v praxi není, kolik stromků zvěř okouše nebo zcela spase, ale kolik zůstane těch, které nepoškodí a jaká je jejich druhová skladba Jak známo, zvěř okusuje především dřeviny, kterých je v daném lese málo. Na většině území České republiky, kde dosud převládal smrk, jsou tak poškozovány především listnáče a jedle. Poškození je často takové, že mimo oplocené plochy nemají tyto dřeviny reálnou šanci odrůst v takovém množství, aby nová generace lesa byla výrazně pestřejší. Na mnoha místech České republiky proto snahy o dosažení pestřejších lesů dlouhodobě končí v žaludcích přemnožené zvěře. Tím, že negativní vliv zvěře je dlouhodobý, ztrácíme drahocenný čas na adaptaci našich lesů na měnící se klima. Naše lesy jsou tak do budoucna mnohem náchylnější ke kalamitám a ztěží budou plnit všechny ekosystémové služby, které od nich jako společnost budeme potřebovat (vedle produkce dřeva zejm. ochrana půd, klimatická funkce, zachycování vody, poutání uhlíku a rekreační funkce).

Reálné dopady vlivu zvěře na les nelze vyhláškou 55/1999 Sb. komplexně podchytit. Zásadní je především přirozená obnova lesa, která v případě většiny listnatých dřevin a jedle na části České republiky mimo oplocenky vůbec nevzniká. Je totiž spasena hned v okamžiku své iniciace a po jejím spasení nic nezbyde, nelze tedy prokázat, že zde něco rostlo a  došlo ke škodě. Pokud si tedy uvědomíme, že přírodní sukcese (tj. samovolná obnova lesa) v České republice  prokazatelně vede k lesu s převahou dubů, buků, jedle atd. a zároveň roční náklady na pěstební činnost v ČR se pohybují kolem 10 mld. Kč, je jasné  v jakých řádech se skutečně pohybuje negativní ekologický i ekonomický vliv zvěře na lesní ekosystémy. Důkazy o tom, že potenciál přirozené obnovy v našich lesích je obrovský, lze najít v závěrečné zprávě z “Vyhodnocení kontrolních a srovnávacích ploch v ČR v letech 2013 – 2022” zpracovanou ÚHÚL, která říká, že:

  • Okus eliminoval na jednotlivých plochách KSP v ČR 13 % druhů dřevin.
  • Celkově zvěř v ČR zcela zničila v průměru 15 % stromků.
  • Velká část stromků, která přežila, navíc trpí poškozením a ztrátou přírůstu.
  • Rozdíl ve výšce stromků v oplocení a mimo něj dosahoval v průměru 28 %. (přičemž kritická míra je 25 %)
  • Statisticky významný rozdíl ve výšce stromků byl zjištěn u 83 % častěji zastoupených druhů dřevin.
  • 38 % hospodářsky významných druhů dřevin (JD, BK a DB) v ČR je nepřiměřeně poškozeno okusem zvěří.
  • Nadměrné poškození lesa zvěří se vyskytovalo na většině zkoumaných lokalitách.

Shrnující tabulka: Nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard ročně

Tabulka níže shrnuje výsledky dostupných zdrojů, které vyčíslují škody způsobené spárkatou zvěří. Přestože se jednotlivé zdroje v dílčích parametrech výpočtu a vstupních datech liší, jedno je jasné – celkové škody způsobené spárkatou zvěří dosahují ročně nikoli desítky milionů, ale jednotky miliard korun.

Je zvěř opravdu přemnožená jen lokálně? Data ukazují opak,
ale vybití zvěře v důsledku novely zákona nehrozí

DATA UKAZUJÍ OPAK → CELKOVÉ POŠKOZENÍ LESA JE NADMĚRNÉ NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ 

Podle údajů z Národní inventarizace lesů (NIL3) dosahuje Indikátor “Poškození  stromků do výšky 1,3 m” v průměru za celou ČR 31,1 % (viz. prezentace – ÚHÚL, která byla prezentována na Odborném semináři na téma “Kam směřuje myslivost v ČR” jenž pořádalo MZe v Poslanecké sněmovně dne 8. 12. 2023 (prezentace a audiozáznam jsou dostupné zde). A indikátor “Celkového poškození” dle NIL3 vychází v průměru za ČR na 8,3 %. Přičemž ÚHÚL v této prezentaci uvádí jako únosnou míru poškození pro indikátor “Celkového poškození” hodnotu 6,0 % a pro indikátor “Poškození stromků do 1,3 m” hodnotu 22 %.

Z přiložené mapy z této přednášky tedy vyplývá, že z pohledu “Celkového poškození” lesa zvěří není nadměrné poškození lokální, ale na většině území, i když na velké části území přesahuje únosnou míru jen o několik procent. Co to znamená prakticky?

Mapa ukazuje, že pokud je únosná míra “Celkového poškození” lesa 6 % a průměr za ČR je 8,3 %, pak by míra poškození měla klesnout v průměru z 8,3 na 6 procentního bodu, což je zhruba 28 %. O stejný podíl by měla zároveň klesnout i skutečná velikost populace zvěře, která poškození způsobuje, tedy za ČR v průměru o 28 %.

POŠKOZENÍ STROMKŮ DO 1,3M JE NADMĚRNÉ NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ

Z druhé mapy publikované v prezentaci ÚHÚL na tomto semináři vyplývá, že i z pohledu indikátoru “Poškození stromků do 1,3 m” není nadměrné poškození lokální, ale je nepřiměřené ve většině PLO v ČR.

Mapa také ukazuje, že pokud je únosná míra “Poškození stromků do 1,3 m” 22 % a průměr za ČR je 31,1 %, pak by míra poškození měla klesnout v průměru z 31,1 na 22 procentního bodu, což je zhruba 29 %. O stejný podíl by měla zároveň klesnout i skutečná velikost populace zvěře, která poškození stromků okusem způsobuje, tedy za ČR v průměru o 29 %.

CO S TÍM, ANEB NASTANE V DŮSLEDKU NOVELY GENOCIDA ZVĚŘE? SAMOZŘEJMĚ, ŽE NENASTANE 

Vedení ČMMJ straší, že v důsledku novely nastane genocida zvěře. Už samotné použití výrazu “genocida” ve spojení se zvěří je krajně manipulativní. Genocida je zločin proti lidskosti definovaný mezinárodním trestním právem ve vztahu k lidem, nikoli ve vztahu k regulaci počtu zvěře, která je v zákoně jasně zakotveným mechanismem udržování rovnováhy mezi jednotlivými složkami životního prostředí (v tomto případě mezi volně žijící zvěří, lesem a zemědělskou půdou). Kdo tedy ve spojení s regulací zvěře používá pojem genocida, záměrně klame a posouvá diskuzi do iracionální, odborně nepodložené a záměrně polarizující roviny. 

Smyslem iniciativy Myslivost udržitelně je přispívat k věcné a konstruktivní diskuzi a hledání řešení, ne kopání příkopů. Níže tedy nabízíme úvodní pohled, o jak výrazné redukci přemnožené zvěře se řádově bavíme. Předně chceme zdůraznit, že v důsledku novely budou plány lovu stanovovány podle skutečného stavu lesa. O tom, jak přesně a proč to přinese zlepšení oproti současnému stavu, chystáme samostatný článek. Níže nabízíme “helikoptérový pohled” na základě dat ÚHÚL. Jsme si vědomi, že to je pohled zjednodušující, protože ve skutečnosti se bude navýšení odlovu počítat pro vymezené oblasti a nikoli pro přírodní lesní oblast. Chceme ale ukázat, o jak velkém navýšení odlovů se bavíme a že na mnoha místech České republky vůbec nemusí být tak dramatické, jak vedení ČMMJ prezentuje. 

Ve výše uvedené prezentaci ÚHÚL zaznělo, že by se stav zvěře měl upravovat vždy podle horšího údaje z obou indikátorů (tj. indikátoru Celkového poškození nebo indikátoru Poškození stromků do 1,3 m).

Pokud je “Celkové poškození lesa” v přírodní lesní oblasti 16 – Českomoravská vrchovina 7 % (tj. o 1% vyšší, než je únosná míra), tak by zde populace zvěře měla klesnout o 14 %. Pokud je “Celkové poškození lesa” v silně zazvěřené přírodní lesní oblasti 1 – Krušné hory 12,1 %, tak by zde měla populace zvěře působící škody klesnout zhruba o 50 %.

Pokud je “Poškození stromků do 1,3 m” v PLO 16 – Českomoravská vrchovina 23,4 %, tak by zde populace zvěře měla klesnout jen o 6 % a naopak, pokud je “Celkové poškození” v silně zazvěřené PLO 1 – Krušné hory 38,2 %, tak by zde měla populace zvěře působící škody okusem klesnout zhruba o 42 %.

V případě PLO 16 – Českomoravská vrchovina bychom se při tomto zjednodušujícím výpočtu bavili o redukci zvěře o 7%, na velké části naší země o redukci 10 – 20% a pouze ve výjimečných případech (např. silně zazvěřené části Krušných hor) o redukci v řádu vyšších desítek procent (v případě PLO 1 – Krušné hory o redukci o 50%). 

ZÁVĚR: PŘEMNOŽENÍ ZVĚŘE JE NA VĚTŠINĚ ÚZEMÍ ČR, ALE ŽÁDNÉ “VYBITÍ” NEHROZÍ

Jak v detailu rozebíráme výše, z dostupných dat jednoznačně vyplývá, že poškození lesa (podle indikátorů Celkového poškození i Poškození stromků do 1,3 m výšky) není v ČR lokální, ale rozšíření téměř na celou ČR.

Zároveň, pokud hovoříme o redukci zvěře pro dosažení únosných stavů, ve velké části přírodních lesních oblastí se bavíme o redukci o jednotky procent oproti současným stavům zvěře (např. přírodní oblast 16 – Vysočina o 7%), pouze v silně zazvěřených oblastech o desítkách procent (např. přírodní lesní oblast 1 – Krušné hory). Je tedy zjevné, že žádná genocida nebo vybití zvěře nehrozí. 

Znovu podotýkáme, že výše uvedené výpočty, jak moc bude nutné zvěř redukovat, jsou vztažené na jednotlivé přírodní lesní oblasti, jsou tedy zjednodušující a mají sloužit pro základní orientaci. Určité zjednodušení je ale nutné, pokud reagujeme na manipulativní a nepodložená tvrzení šířená vedením Českomoravské myslivecké jednoty. V některém z dalších článků se budeme zabývat tím, jak konkrétně se bude stanovovat plán lovu podle novelizovaného zákona.

Můžou již dnes vlastníci snadno
vymáhat škody způsobené zvěří?
V praxi jen stěží

Škody způsobené zvěří na lesních a zemědělských pozemcích se ročně pohybují v řádu miliard korun. Celkové škody na lesích dosahují 3,5 mld. Kč za rok (ÚHÚL, 2020). Škody v zemědělství na šesti základních plodinách byly spočítány na 1,5 mld. Kč za rok (Skoták a kol. 2021). Detailněji o výši ročních škod píšeme v tomto článku. Nicméně náhrady za způsobené škody v lesích se daří vlastníkům vymáhat jen v řádech desítek milionů korun ročně. Jak je to možné?

KDYŽ SE NEDOHODNOU, MUSÍ VLASTNÍK RYCHLE K SOUDU 

V lesích jsou hlavními důvody nízkých částek uplatněných náhrad za škody: nízké taxy za poškozený stromek stanovené vyhláškou MZe. č. 55/1999 Sb. (tzv. škodní vyhláška – https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-55), chybějící významné druhy škod ve vyhlášce (viz detailněji níže) a velká časová náročnost na zjištění rozsahu poškození jednotlivých porostů. Ta může na jednom revíru představovat až měsíc práce lesníka. Přitom se vlastník lesa a uživatel honitby mají podle § 55 odst. 3) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. (dále jen „zákon“) na výši škody dohodnout. Pokud se uživatel honitby (myslivci) z jakéhokoli důvodu s vlastníkem na výši škody nedohodnou, pak je na vlastníkovi, aby náhradu škody uplatňoval soudně. Žalobu musí ale podat do 3 měsíců a opatřit k ní důvěryhodné podklady k prokázání výše škody, popř. zaplatit zpracování odborného posudku soudním znalcem. Lhůta 3 měsíců je českým specifikem, např. slovenská a německá právní úprava podobnou lhůtu nemají. Vlastník tedy musí jednat velmi rychle a musí investovat do přípravy podkladů k žalobě. Soudní řízení se přitom může táhnout roky a s nejistým výsledkem. 

UPLATNIT NELZE VŠECHNY ŠKODY 

Náklady vlastníka na zjištění míry poškození lesa a vyčíslení škod včetně případných nákladů na znalecký posudek většinou převyšují samotnou výši náhrady za způsobené škody v lesích. Je tomu tak i proto, že škodní vyhláška neobsahuje některé druhy škod, které nelze jednoduše vyčíslit a/nebo prokázat. Vlastníkovi ale jednoznačně vznikají a jsou dokonce mnohem vyšší (o několik řádů) než škody ve vyhlášce obsažené. Zejména jde o zničené malé stromky (semenáčky), které zvěř spase a zcela zničí dřív, než je lze vůbec jako poškozené zaregistrovat, nebo vynucené náklady na umělou obnovu lesa (zalesňování) a ochranu proti škodám zvěří. Tyto náklady by vlastníkům nevznikaly nebo by byly řádově nižší než dnes, pokud by zvěř umožňovala přirozenou obnovu lesa (tzn. z opadaných semen). Jen takové stavy zvěře, které nebrání odrůstání přirozené obnovy porostů, lze považovat za přiměřené. 

Je třeba také připomenout, že podstatnou část nákladů na umělou obnovu i ochranu kultur dnes hradí stát ve formě různých dotací. To znamená, že všichni daňoví poplatníci přispívají svými daněmi na to, aby myslivci mohli nezákonně udržovat vysoké stavy zvěře,a tudíž snadno lovit, protože snadný lov, to je skutečný hlavní zájem myslivců, kteří mají myslivost jako své hobby.

ZEMĚDĚLCI MAJÍ NA UPLATNĚNÍ ŠKOD DOKONCE JEN 20 DNÍ

Vymáhání náhrady za škody v zemědělství je ještě ztíženo tím, že vlastník musí podle § 55 odst. 1 písmeno a) zákona po uživateli honitby škody uplatnit  do 20 dnů od jejich vzniku. Toto ustanovení fakticky způsobuje to, že vlastník zemědělských pozemků musí u soudu prokazovat, že škoda vznikla právě v období 20 dnů a nikoli předtím. Takže by musel každých 20 dnů objíždět svá pole a dokumentovat rozsah způsobených škod zvěří, aby u soudu uspěl, což dobře popisuje dokument České televize již z roku 2016 (https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/216562248420008/ – minuta 13:20 a dále).

CÍLEM NENÍ SOUDIT SE, ALE PŘEDCHÁZET ŠKODÁM 

Řada vlastníků po předchozí negativní zkušenosti s uplatněním náhrady škody po myslivcích to proto už ani znovu nezkouší, případně občas dochází k symbolickému neoficiálnímu vyrovnání třeba formou náhrady ve zvěřině. 

Zkrátka tento časově a finančně náročný postup uplatňování náhrad za škody zvěří, nevyhovující vyhláška a komplikace při zdůvodňování uplatněných škod, to vše má za následek rezignaci vlastníků na samotné vyčíslování a vymáhání škod po uživatelích honiteb.

Cílem rozumného hospodáře v krajině však není soudit se, ale nalézt rovnováhu mezi zvěří a jejím prostředím, tedy dosáhnout únosné míry poškození lesů a zemědělských pozemků na lokální úrovni. To bohužel nyní na většině míst České republiky není prakticky možné a škody způsobené na soukromém, ale často i obecním majetku zůstávají bez náhrady. I proto je nutná novelizace současného zákona, která dá i menším vlastníkům možnost ovlivnit stavy zvěře na svých majetcích a držet tak škody v rozumné míře.

Permanentně zkousávaný buk - archiv Pro Silva Bohemica

Javor se neúšpešně snaží odrůst - archiv Pro Silva Bohemica

Pole poškozené rozrývání - archiv Ministerstva zemědělství

Loupáním fatálně poškozený smrkový porost - archiv Pro Silva Bohemica

Mají vlastníci již dnes veškerá práva jak ovlivňovat myslivecké hospodaření na svých pozemcích? Teoreticky ano, prakticky jen ti hodně velcí

Malí vlastníci zmůžou pramálo 

Současný zákon o myslivosti deklaruje vlastníkům práva, pomocí nichž mohou ovlivňovat stavy zvěře na svých pozemcích.

→ Hlasování na valné hromadě: Vlastníci mohou hlasovat v rámci valné hromady honebního společenstva a mohou navrhnout úpravu stavů zvěře v honitbě. Prosadit ale navýšení odlovu mohou jen, pokud mají nadpoloviční většinu hlasů, přitom 1 ha pozemku odpovídá 1 hlasu. Při průměrné velikosti honitby v ČR 1200 ha musí mít takový vlastník či spoluvlastníci dohromady alespoň 601 ha, což bývá zásadní problém.

→ Pronajmutí honitby jinému uživateli: Vlastníci mohou svou honitbu pronajmout jinému uživateli, ale nájemní smlouvy jsou většinou na dobu 10 let a opět vlastník/vlastníci musí mít nadpoloviční většinu hlasů v honebním společenstvu, aby případnou změnu nájemce prosadili. 

Menší vlastník, který je členem honebního společenstva má jen velmi omezené možnosti, jak ovlivnit stavy zvěře na svých pozemcích. Absolutním paradoxem pak je, že i v případě, kdy vlastník s rozhodnutím valné hromady nesouhlasí a je přehlasován, ručí za závazky honebního společenstva celým svým majetkem.

Přičlenění vlastníci nezmůžou nic 

Vlastníci pozemků, které byly rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti přičleněny k honitbě vlastní, nemohou o stavech zvěře na svých pozemcích rozhodovat vůbec, jelikož to právo má pouze držitel honitby, kterému byla vlastní honitba uznána. A to zdaleka není jen okrajový případ. Přičleněny můžou být i pozemky v řádu stovek hektarů, jak potvrzuje sedlák Dan Pitek: “Máme přičleněno 300 ha v 3 různých honitbách a na výši odlovu na těchto plochách nemáme prakticky žádný vliv”. 

Vlastníkům druhé a třetí kategorie zbývá jen záchranná brzda 

Z výše uvedeného vyplývá, že podle současného zákona existují 3 základní kategorie vlastníků, jejichž práva a možnost jejich vymožení, se zásadně liší. 

  1. Velcí vlastníci, kteří mají většinu ve společenstevní honitbě, nebo jsou dostatečně velcí na to, aby vytvořili honitbu vlastní, mají plná práva a možnost je reálně vymoci, můžeme je tedy označit za “vlastníky první kategorie”.
  2.  Vlastníci, kteří mají menšinu v honebních společenstvech, sice teoreticky práva mají, ale prakticky je nejsou schopni vymoci, protože jsou jednoduše přehlasováni, můžeme označit za “vlastníky druhé kategorie”. 
  3. Pak zbývají vlastníci, kteří nejsou členy honebního společenstva, anebo byli přičleněni k honitbě vlastní, ti právně ani reálně nejsou schopni ovlivnit stavy zvěře vůbec, můžeme je označit “vlastníky třetí kategorie”. Kolik je vlastníků druhé a třetí kategorie není možné v tuto chvíli na základě veřejně dostupných údajů přesně vyčíslit, ale odhadujeme, že se jedná řádově o třetinu výměry zemědělské půdy v České republice. Odhadem tedy nejméně na třetině honebních pozemků v naší zemi nejsou vlastníci reálně schopni ovlivnit stavy zvěře. 

Jediná možnost, co takovým vlastníkům zbývá, je využít § 39 současného zákona, který by měl být jakousi záchrannou brzdou. 

Záchranná brzda nefunguje 

Současný zákon v § 39 počítá s možností snížení stavu zvěře, vyžaduje-li to mj. zájem vlastníka nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby. V praxi ale tento nástroj ve většině případů nefunguje, jak potvrzuje odborný lesní hospodář z Liberecka Jan Duda: “O snížení stavu zvěře podle § 39 žádali vlastníci, jimž vykonávám činnost odborného lesního hospodáře v 6 honitbách. Řízení trvají obecně velmi dlouho. V jednom případě, kdy se uživatel honitby dvakrát odvolal trvalo bez dvou měsíců 3 roky (!). Jedno řízení ještě není ukončeno rozhodnutím ani po dvou letech a dvou měsících. Ostatní dokončená řízení trvala v rozpětí 1,5 až 2 roky. Po celou dobu probíhajícího řízení přitom vlastníkům neúnosné škody dál vznikají.” V praxi je velmi obtížné dosáhnout toho, aby orgán státní správy za současného zákona vydal rozhodnutí podle § 39. Státní správa totiž naráží na absenci jednoznačných parametrů míry únosnosti škod a není schopna nezpochybnitelně posoudit početnost zvěře – překročení/nepřekročení normovaných stavů jako nejvýše přípustného zákonného limitu. Situaci výrazně komplikuje také výskyt nenormované zvěře v honitbách. 

Ale ani tehdy, pokud státní správa uloží uživateli honitby snížit stavy zvěře, nemá vlastník vyhráno. Uživateli honitby totiž nic nebrání splnit zvýšený odlov pouze na papíře tužkou a lov pouze vykázat. V současnosti neexistuje průkazná evidence ulovených jedinců, kterou by se dalo ověřit, zda byla zvěř v honitbě ulovena i ve skutečnosti, či jen administrativně.

Výše uvedené zásadní nedostatky současného systému téměř znemožňují menším vlastníkům pozemků reálně ovlivňovat stavy zvěře a škody na svých pozemcích. Myslivci tak jsou absolutními pány v hospodaření se zvěří na zpravidla cizích pozemcích.

Oplocenka vs holina

Holá zvěř – jeleni